Meditace je jako tichý rozhovor duše s vesmírem, je to výprava do nitra naší bytosti, kde se setkáváme s klidem, který přesahuje všechny každodenní starosti a rušivé zvuky moderního života. Představte si meditaci jako tišinu po bouři, kdy kapky deště pomalu klesají na zem a vše kolem se uklidňuje. V tomto klidu můžeme slyšet šepot našeho vnitřního hlasu, který nám často uniká ve vřavě běžných dnů.
Co tedy meditace vlastně je? Je to praxe, která má mnoho forem, ale její podstata zůstává stejná – je to umění být plně přítomný v momentu, bez soudů a odporu. Meditace je cesta, na které se učíme pozorovat naše myšlenky a emoce, aniž bychom se nechali unášet jejich proudem. Je to jako sedět na břehu řeky a sledovat, jak po jejím proudu plují listy – některé jsou velké a nápadné, jiné malé a nenápadné, ale my jen pozorujeme, jak míjejí, nezasahujeme do jejich cesty, ani je nesnažíme zastavit.
Meditace je starodávná praxe, jejíž kořeny sahají tisíce let zpět do historie. Používali ji mniši, mystikové a duchovní hledači jako nástroj k dosažení hlubšího poznání, klidu mysli a osvícení. Dnes je meditace populární po celém světě a je považována za účinný nástroj pro zvládání stresu, zlepšení koncentrace a celkového zdraví.
Když meditujeme, často si vybíráme tiché místo, kde nás nebude nic rušit, a věnujeme se dechovým technikám, mantrám nebo vizualizacím. Někteří lidé si při meditaci představují klidné místo, jako je pláž s jemným pískem a šumícím mořem, zatímco jiní se soustředí na plamen svíčky nebo na opakování posvátných slov.
Při meditaci se snažíme uvolnit tělo i mysl. Uvolnění těla dosahujeme prostřednictvím pohodlného sezení nebo ležení, a to tak, aby nám nic nebránilo v klidném dýchání. Uvolnění mysli je trochu složitější – vyžaduje to praxi a trpělivost. Mysl je jako nezkrotný kůň, který se neustále snaží uniknout a běžet za dalším myšlenkovým stimulem. Meditací se učíme tohoto koně zkrotit, udržet ho na uzdě a soustředit se na chvíli ticha mezi jednotlivými myšlenkami.
Jedna z nejoblíbenějších technik meditace je pozorování dechu. Jednoduše se soustředíme na vdech a výdech, na způsob, jakým vzduch vstupuje do našich plic a opět je opouští. Dech se stává kotvou, která nás drží v přítomném okamžiku. Když se naše mysl začne zabývat jinými věcmi, laskavě a bez úsudku ji přivedeme zpět k dechu.
Meditace může být také přirovnána k zahradničení. Naše mysl je zahrada, a myšlenky jsou semena. Některé myšlenky jsou jako plevele, které, pokud je necháme bez dozoru, rychle přerostou a zahltí vše krásné a užitečné. Meditací pečujeme o zahradu naší mysli, odstraňujeme plevele a dáváme prostor květinám – pozitivním myšlenkám a pocitům – aby rozkvétaly.
V meditaci není cílem dosáhnout dokonalosti nebo úplného zbavení se myšlenek. Je to o učení se být s myšlenkami, o poznání, že i když se objevují, nemusíme na ně reagovat. Je to o nalezení místa v sobě, které je klidné a neporušené, bez ohledu na to, co se děje kolem nás. Meditace je tedy pozváním k objevování, je to cesta, nikoli destinace. Je to výzva, aby se člověk zastavil, dýchal a byl svědkem života, který se odehrává právě nyní, v tomto jedinečném okamžiku. Je to přátelské objetí, které nám připomíná, že i uprostřed chaosu můžeme najít klid a harmonii. Meditace je odpoutání se od starostí, vypnutí své mysli… Někdo poslouchá Kabáty, někdo se dívá na Tom a Jerryho… Každý to má opravdu jinak…Někdo se uklidňuje mořem někdo horami, někdo ruchem někdo v klidu…
S láskou Zdenka
